Statistika návštěvnosti kin: 02.12 - 08.12   :   Silnice - 08.12.2019 premiéra - 0 návštěvnost kin - 0 Kč tržby   |  
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace GDPR pro lajdáky
Zavřít
Proč se registrovat na
SledujuFilmy.cz?


Zaregistrujte se a získejte následující výhody:


Registrace zdarma
Registrace je zcela zdarma.
Přidávání do oblíbených
Vaše oblíbené filmy si budete moci uloži do oblíbených.

Účast v soutěžích
Získáte možnost účastnit se soutěží o zajímavé ceny.
Filmy na přání
Budete si moc zažádat o přidání Vašeho oblíbeného filmu.




Václav Vydra st.

Václav Vydra st.
Datum narození: 07.04.1953
Místo narození: Praha, Československo

Životopis:

Václav Vydra starší se narodil 29. dubna 1876 v Plzni vojenskému hudebníkovi a kapelníkovi. Dětství prožil v Linci a ve Vídni, kde také navštěvoval německou školu. V rodné Plzni ze sexty německé reálky utekl v roce 1893 k divadlu. Nejdříve získal základní jevištní zkušenosti na prknech četných ochotnických kočovných společností: Elišky Zöllnerové (1893), J. Muška (1893), V. Žákovského (1893), A. Frýdy (1893), V. Sieberta – Mělnického (1895), R. Příbramského (1895), opět u Frýdy (1895 – 1896), L. Chemelského (1896), A. Frýdy (1896 – 1897), V. Spurného (1897), A. Chlumského (1897), J. Drobného (1898), A. Muška (1898 – 1899) a zase u Zöllnerových (1899 – 1907).

Následně se zabydlel v kamenných divadlech jako herec v Plzeňském divadle (1907 – 1913), herec, režisér a krátce i šéf činohry v Divadle na Vinohradech (1913 – 1922) a nakonec v činohře Národního divadla v Praze (1922 – 1953), v němž (kromě let 1940 – 1945, kdy byl penzionován a vystupoval jako stálý host) se zaměřil kromě herectví a režie i na správu činohry při Pražském povstání (1945) a post ředitele Národního divadla (1945 – 1949). Od roku 1949 byl do své smrti čestným intendantem státních divadel. Hostoval také na zahraničních scénách v Lublani (1922, 1929) a ve Varšavě (1930).

Václav Vydra byl jednou z určujících autoritativních hereckých povojanovských osobností 20. století. S pomocí režisérů K. H. Hilara, Jiřího Frejky a Karla Dostála se od romantismu, expresionismu dopracoval až k psychologicky realistickému stylu. Jako přesný tragéd se slovním projevem, hřmotnou dynamickou postavou a výrazem na českém jevišti hrál ty největší dramatické postavy („Zmoudření dona Quijota“, „Hamlet“, „Julius Caesar“, „Gero“, „R. U. R.“, „Bílá nemoc“, „Lucerna“, „Vojnarka“ či „Jegor Bulyčev“).

K filmové činnosti, která nikdy v jeho herecké kariéře nehrála (stejně jako u řady velkých kolegů) prim, se dostal za pomoci vinohradských kolegů jako opilec do komedie Jana A. Palouše NOČNÍ DĚS (1914). Na přelomu 20. let točil celkem pravidelně. Hrál v dramatech DÉMON RODU HALKENŮ (1918) a SIVOOKÝ DÉMON (1919), Ivana Petroviče (KRASAVICE KAŤA), komorníka Lorence (BORGA), německého velitele von Bührena (ZA SVOBODU NÁRODA), pána (NA VYSOKÉ STRÁNI), hosta v nevěstinci (MAGDALENA), bohatého sedláka Petra (MNICHOVO SRDCE), titulního zloděje Matulu (ZLATÝ KLÍČEK podle Karla Čapka) a německého krále Jindřicha I. (SVATÝ VÁCLAV).

Připomeňme si zvukové role, jež ale byly poznamenány hercovým silným teatrálním projevem: manžel Liliany (Andula Sedláčková) v melodramatu TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930), Mnichovský v milostném KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), šéf špionáže ve špionážní SEDMÉ VELMOCI (1333), Ing. Rezek v dramatu NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933), švagr Jakub ve zfilmované Jiráskově VOJNARCE (1936), furiant Filip Dubský v komedii NAŠI FURIANTI (1937), pouze za ziskem se honící baron Krog v podobenství BÍLÁ NEMOC (1937), továrník Jiříkovský v NEPORAŽENÉ ARMÁDĚ (1938), mincmistr Vilém z Vřesovic v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), statkář Malík ve SMĚRECH ŽIVOTA (1940), direktor panství v PANTÁTU BEZOUŠKOVI (1941), profesor Gallas v MODRÉM ZÁVOJI (191) a Rupert Hojtaš v OKOUZLENÉ (1942).

Často spolupracoval s rozhlasem, namluvil několik gramofonových desek a slavný loutkový film Jiřího Trnky STARÉ POVĚSTI ČESKÉ (1952). Naposledy se před kamerou objevil v Rychmanově dokumentárním snímku NÁRODNÍ UMĚLEC VÁCLAV VYDRA (1952). Václav Vydra se rovněž činně politicky angažoval. Už od 30. let tíhnul k levici, navštívil roku 1934 SSSR, podporoval německé a rakouské uprchlíky, působil jako předseda Klubu českých a německých divadelních pracovníků (1936 – 1939) a od roku 1945 byl přesvědčeným členem KSČ.

Získal Státní cenu (1924) „Za dramatické umění“, jako jeden z prvních titul Národního umělce (1946) a titul Česný člen Národního divadla (1949). Své vzpomínky svěřil úvahám „Prosím o slovo“ (1940) a memoárům „Moje pouť životem a uměním“ (1948). Herectví se věnovala i jeho první žena Eliška Zöllnerová, syn Václav Vydra ml. (1902 – 1979), snacha Dana Medřická (1920 – 1983) a vnuk Václav Vydra nejml. (*1956). Václav Vydra st. zemřel krátce před svými sedmdesátými sedmými narozeninami 7. dubna 1953 v Praze.
Zdroj: ČSFD.cz Zobrazit více

Filmografie

Bílá nemoc

Bílá nemoc

O filmu: Maršál vyzývá muže své země k útočné válce proti sousední zemi. Obyvatelé přijímají jeho plány s nadšením, neboť ve válce podle maršálových slibů získají slávu a prospěch. V zemi se zatím šíří nevyléčitelná choroba, zvaná bílá nemoc.…
84 %
50976 zhlédnutí
Přehrát film
Na sluneční straně

Na sluneční straně

O filmu: Moderními výchovnými metodami řízený dětský domov se stává útočištěm děvčátka z rozvrácené rodiny a syna nezaměstnaných rodičů... Spisovatel Vladislav Vančura se nejen opakovaně pokoušel prosadit jako filmový režisér, ale také aktivně…
51 %
4560 zhlédnutí
Přehrát film

Náhodně vybrané osobnosti



Partnerské odkazy


Informace o zpracování osobních údajů společnost WBM Europe LTD. jako správce osobních údajů zveřejňuje prostřednictvím aplikace Databáze informací o ochraně osobních údajů, dostupné na http://oou.cloud/katalog/, kde je možné informace o zpracování osobních údajů vyhledat podle názvu správce a jednotlivých účelů zpracování.

Najdete nás na facebooku